Zamiokulkas – návod k pěstování

Přidal janapk, dne 14. 06. 2016, 0x

V současnosti patří k nejoblíbenějším pokojovým rostlinám. Tento tropický zástupce čeledi áronovitých pochází z východní Afriky a Madagaskaru . Je vhodný i pro nezkušené, začínající nebo velmi vytížené pěstitele, protože jim občasné zanedbání odpustí. I to je důvod, proč se se zamiokulkasem stále častěji setkáváme v interiérech veřejných budov a obchodních center.

Zamiokulkas nebo jen kulkas (Zamioculcas zamiifolia) je nenáročná stálezelená rostlina, která i při minimální péči vydrží velmi dlouho a občas potěší zajímavými, byť nenápadnými květy. Jeho smaragdově zelené zašpičatělé lesklé listy, které jsou hustě rozmístěny na krátkých horizontálních stoncích, rostou na silných výhonech dorůstajících až do 1 metru. Svým vzhledem tato opravdu velmi dekorativní rostlina připomíná sukulenty. Dost tomu napomáhá i fakt, že stvoly vyrůstají ze sukulentního kořene (pacibulky), který slouží rostlině jako zásobárna vody.

Jak pečovat o zamiokulkas

Zamiokulkas pěstujeme v nádobě se spodní drenážní vrstvou a lehce propustným substrátem (může být substrát pro pokojové rostliny). Stanoviště mu najdeme na místě s rozptýleným světlem, snese i polostín, rozhodně ho ale nestavíme do průvanu a k často otvíraným oknům či dveřím.

Jako všechny tropické rostliny i zamiokulkas má rád teplo, v zimě snese pokles teploty až k 15°C, lépe je však držet ho v teplotě kolem 20°C.

Zaléváme jednou za 1 – 2 týdny mírnou zálivkou, přihnojujeme aspoň jednou měsíčně hnojivem pro pokojové rostliny. Můžeme také použít hnojivo pro sukulenty. Zálivka by měla následovat vždy pro proschnutí substrátu, zamiokulkas ale snese krátkodobé přelití i vyschnutí, aniž by utrpěl vzhled rostliny. Při nadměrné zálivce rostlině opadávají listy, může dojít až k uhnívání rostliny. Proto je dobré dodržovat pravidlo, že méně je více.

Zamiokulkas ocení vzdušnou vlhkost, nicméně není nutné ho rosit pravidelně. Občas je dobré osprchovat mu listy od prachu. V zimě ho zaléváme jen sporadicky.

Roste poměrně rychle, ročně o jeden až dva páry listů. Pokud vaše rostlina roste pomalu, nebo jsou její listy drobné, často i zažloutlé, má nevhodné stanoviště. Většinou je na vině průvan či málo světla. Pokud je naopak na přímém slunku, listy žloutnou a objevují se na nich hnědavé skvrnky.

Jednou za 2 – 3 roky na jaře zamiokulkas přesadíme do dostatečně velkého květníku, aby měly kořeny dost místa. Na dno vždy použijte drenážní vrstvu z keramzitu nebo drobného štěrku, aby rostlina při přelití neměla kořeny ve vlhku. Přesazujeme do substrátu pro pokojové rostliny nebo do humózní lehce prostupné směsi drnovky, listovky, rašeliny a písku ve stejném poměru.

Nejčastěji a úspěšně rozmnožujeme dělením větších rostlin. Množit můžeme i zasazením listu do vyhřáté zeminy. Tento způsob kopíruje rozmnožování zamiokulkasu v původním prostředí.