Ačokča – návod k pěstování

Přidal janapk, dne 14. 06. 2016, 0x

Ačokča (Cyclanthera pedanta) nebo také korila, lidově nazývaná paprikookurka či papriková okurka, je liána z čeledi tykvovitých, kterou pěstovali ji už staří Inkové. Jejím domovem je Střední a Jižní Amerika. Patří k těm druhům zeleniny, které s minimálním úsilím dosahují vysokých výnosů. Právem se ačokča dočkala renesance a dostává se i do našich zahrad a jídelníčků.

Sladkokyselé plody této rostliny připomínají vzhledem papriky a mají všestranné využití v kuchyni: můžeme je nakládat jako okurky, přidávat je do salátů nebo plněné zapékat jako papriky. Můžeme je sušit a v zimě jí například přidávat do zeleninových polévek.

Jsou známy i léčebné účinky ačokči: syrové plody pomáhají při cukrovce, snižují tlak i cholesterol, léčí respirační onemocnění. Šťáva z plodů se používá při zánětu ucha. Také listy mají protizánětlivé účinky, přikládají se na otevřená poranění. Odvar z plodů působí močopudně, sušené plody mají dobrý vliv na krevní oběh.

Jak pěstovat ačokču

Cyklanthera je zvyklá na teplé vlhké prostředí, přesto se dá pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Sazeničky předpěstováváme ve fóliovnících nebo na okenních parapetech až do odeznění přízemních mrazíků. Teprve po nich vysazujeme na záhonky na jižní straně, nejlépe k plotu nebo jiným oporám, po kterých se budou moci pnout. Jestliže máte k dispozici velký skleník, kde je možné zapustit podpory pro rostliny, můžete ačokču pěstovat v něm. Dobu do prvních plodů to sice nezkrátí, máte ale zajištěno stabilní teplé klima.

Na rozdíl od paprik ale není nutné sazeničky ačokči předpěstovávat, je možné ji vysévat přímo na záhony. To děláme zhruba v polovině května, v době, kdy už nehrozí mrazíky.

Po celou vegetační dobu je nutné ačokču dostatečně zalévat a přihnojovat. Péče o ni je podobná jako například při pěstování melounů, či tykví, s nimiž je příbuzná: vyžaduje slunné místo, dobře vyhnojenou půdu a dostatek vláhy. Pokud má dostatek vláhy, bohatě plodí: z jedné rostliny můžeme sklidit i stovku plodů. Za sucha naopak může přestat plodit úplně.

U ačokči se vůbec nemusíme bát plísní ani jiných chorob, jako tomu bývá u okurek, hlavně pokud je léto hodně deštivé. Je možné ji pěstovat úplně bez chemie, což ocení hlavně ekologičtí zahrádkáři. Velmi se také hodí i do permakulturních zahrad.

Další výhodou této rostliny je její bohatý výnos i na malé ploše, proto je velmi vhodná do malých zahrádek. Stačí jí jen pás u plotu, po němž se pne a dorůstá do délky až pěti metrů.

Při dobré péči plodí od srpna až do zámrazu. Plody sbíráme ve fázi, kdy ještě nejsou úplně zralé. Když plody dozrají, mají uvnitř tmavá tvrdá a naprosto nepoživatelná semínka. Takto zralé plody můžeme rozkrájet, zbavit semen a usušit nebo je dáme kvasit stejně jako okurky. Chutí jsou kvašené plody ačokči srovnatelné s okurkami.